Pokračujem

Ten večer mě nutil lízat staré rány.
Stála jsem uprostřed hřbitova a viděla skutečnost.
Prý osudy předem jsou nám dány,
věčnosti vydáni jsme na milost.

Když přijde vdovství dříve, než by mělo,
zradí tě duše, zrazuje i tělo.
Být svědkem smrti, je pekelná hra o duši.
Jen lhostejnost je kolem, kdo nezažil – ten netuší.

Duše je půl a krvácí,
mysl je zakalená temným stínem,
korálky štěstí rozkutálí se a poztrácí,
opíjíš nitro levným vínem.

Morbidní představy opanují tvou hlavu,
zvrácené rituály pomáhaj přežít v davu.

Silný je vítěz a uhlídá své já,
obrátí se tam, kde to žije.
Nedá se splést.
Spasí ho svět kouzelné fantazie.

Ta šílenost se dlouho nedá snést.

Slaboch se rozpadá.
Utápí se a zmírá vlastní rukou.
Zesláblá srdce často správně nedotlukou.

Pak objevíš, že ten, koho´s miloval
tě neopustil, že máš ho prostě v sobě.
Dává ti volnost zvolit, kudy dál.

Pohladíš kříž, zapálíš svíčku -
- pak už se vyznáš v nové době
(všechno je lehčí) -
- vždyť on ti požehnal!