Sladká oběť

Zasr. romantik:
Zase ale nasolenej víc vydržíš ...

labuť:
Já raději sladkosti než slanosti... )

čubík:
...proti chuti žádnej dišputát, ale tady je to spíš metafóra...:))

labuť:
...však já vííím... jen mě nenapadá žádnej rým...:o)

Lota:
...cukr je zkrátka někdy jako opium...

čubík:
...někdy musí člověk opustit svou sladkost, aby osladil život jiným...a nakonec bude nesrovnatelně sladší, než dřív...:)

Weylin:
Ego musí zmizet v oceánu TOHO..:-)

Siorak:
Pomálu medu
a moře potu
toť vzorný přístup
k svému životu?

jiřička:
pár slov, moře citu; je a není -pocit:

Slávka:
... čekej, až socha – stará 3000 let bude mít podobu čubíka, chi chi chi :*)))

čubík:
...bez zmizení v oceánu TOHO(samé podstatě sladkosti), se nemůže zrníčko rozpustit...a osladit to, co ve své podstatě po sladkosti volá...i když mnozí ve slaném nachází jakési zalíbení, opravdové sladkosti neznaje...

hašlerka:
znal sladká slova
na konci slaného jazyka
pohlcen oceánem
už nic neříká.. Pěkné a moc.