Apokalypsa

Rozpoutala se válka.
Kulometné střely
mlátí do plechů busu,
v kterém se pokouším
dostat domů.
Ostatní pasažéři
s bílými obličeji a vyvalenýma očima
vypadají už teď jako umrlci.
Žhavím mobil:
„Mami, přijdu ti naproti“
Téměř neslyším uprostřed rachotu střelby
„Nikam nechoď! Přijdu sama, určitě přijdu!“
Střelba sílí:
Kroupy jak „ostré“ z kulometu
Těžký hustý déšť jak yperrit
A tma, jak o půlnoci...
Hodina mrtvých, hodina duchů
pět minut před večeří...

Řidič ohleduplně zastaví
před přístřeškem zastávky,
ale já musím domů,
hned!
Přívalem lijáku a krup
sbíhám do podchodu.
Ve vteřině na mně není suchá nit
a roztřásá mě chlad.
...A proti mně se valí řeka.
Proudy vody skáčou
v divokých kaskádách
schodišť.
Kolem mne proběhne modelka
a vstupuje do špinavé řeky
v nádherných stříbrných lodičkách.
V očích má děs.
Běžím v jejích stopách
už...už...
tři kroky od domova.

„Mami“ vrhá se mi
do náruče dcera.
Uplakané oči,
jak průzorky do duše.
Je mi jí líto...
„Broučku podej župan“
a provedu obnažení
na chodbě paneláku,
jak umělecká striptérka
(bože, jak to studí)

„Mami, skončí to vůbec?“
Hrůza v hlase
Hrůza v očích
Hrůza v mysli
„Nevím...
Jsme spolu...
Postav na čaj...“

Sedíme v těsném objetí
uprostřed tmy, smrště a krupobití
...a čekáme...

...APOKALYPSA...