A byli spolu nešťastně až do smrti

hašlerka:
cítím smutek

čubík:
...hmm...

hašlerka:
a mohu potěšit?

čubík:
...to se vsákne...

hašlerka:
to poznám v další básni

gabkin:
pořád mě to ještě udivuje,
jak dostaneš do pár slov pod sebou, to, co jiní pracně píšou do dlouhých řádků. A pořád to zabírá, jak ty to kluku děláš...

čubík:
...k tomu jsem přišel Gabkine až na Literu...v první řadě to byl Sinor(blahé paměti), který měl heslo – ořezávat slovíčka, ořezávat, až na samou dřeň...pak Ruprecht i Sailorr...
...ne všechno se ale povedlo, k mé úplné spokojenosti...:)

labuť:
Na samotu se zyknout nedá, máš pravdu...

čubík:
...a takových lidí je...

Trdlo:
musi, nezvykne...jo

čubík:
...jedno východisko je...poslední...

Aťan:
S tebou je dneska zase prča...

čubík:
...nějak to vyhřezlo...

střelkyně1:
Stručně výstižné,až drsnééé!Praskot ohně,škody napraví!:o))

Veselý Drak:
Vyhře ZLO,
tohle dobré není,
láskycitu zahálení. Tohle smutné je vždy čísti,
útěkem se vzduch pročistí,
myšlenka až uzraje:
Kdo uteče vyhraje!!! Nikdo Nikdy Nic Nemusí,
dělá se mi kůže husí!
ze života : Samé zkratky,
nevede už cesta zpátky!
Jen ze samých musů,
mám zavřenou pusu?