Genius loci

Našla jsem ho u rybníka.
Uplakaný malý kluk
na kameni štkal a vzlykal,
u nožiček prázdný luk.

Mezi vzlyky stih mi sdělit,
že ač střílel ze všech sil,
jeho šíp jen kolem prolít,
nikoho však netrefil.

Pak jsme spolu u potoka
probírali lidské vztahy,
tiskla jsem mu malou ručku
roztřesenou od námahy.

Na krok od nás náhle ze tmy
ozval se posměšný hlas:
„Tihle tady nejsou dětmi,
mně se vydaj napospas.

Jsem Eros a vím,jak na to!“
Usmíval se, pak už smál.
Jenže smích ho rychle přešel.
Nikdo si ho nevšímal.

Mezi lidmi láska žije,
ten, kdo ví to, není smutný.
Ani Amor, ani Eros
k tomu vůbec není nutný.