Nejvyšší programátor

Když umře cit,
je to k zešílení.
Chceš všechno pokořit,
cítit zadostiučinění.

Když umře tělo,
smutkem strádáš,
proléváš slzy,
vztekem si kryješ záda.

Když umře s tělem
životodárný cit,
jdeš jako tulák žitím
s touhou,
již nelze vyplnit.

Jsme lidská rasa
neposlušná
nezdárná,
a nechceme být sami...

A tak to
zkouším
zkoušíš
zkouší
.
.
.
...on i ona...
znova...

Tak jsme
naprogramováni
.
.
.
(tvá moudrá sova...)