...severovýchodní vítr...

Ráno jsem sotva vstala...
se stoupajícími vzdušnými proudy
jsem přec jen rozeznala kus chleba
od země hroudy,
a tak jsem si ho dala.

A denně čekám toužebně
na víry vzniklé nadzemně,
pak točím se a tančím s nimi
- s vizemi tolik emočními...

že zpívám (ač neumím)
že tančím baskicky (ač upadám)
že brečím nad světem (neb rozumím)
že přesto chci žít dál (ač rozum postrádám)...

A jestli slyšet chceš,
tak o tom zazpívám
jen Tobě...