Prvomájové snění

Když jsme se poznali
řekĺ´s
že jsi sám
a taky
jak moc pro tebe znamenám

Pak
v poměrně krátkém čase
vzdor zkušenostem
podlehla jsem

Tys hořel tak
že i já vzplanula
Tvé vyznání do tmy:
„Rakastan sinua“

Záchranná brzda
mi z prstů vyjela...
Já padala a padala
ač jsem to nechtěla

Topím se v citech
když pouštím tvoje prsty
a říkám:“Jdi“
tak cizím hlasem

Polibkem
zamykáš mi ústa
a potem
lepíš kolek
Tvrdíš
že jenom tvá jsem
a že se vzdáváš
jiných holek
Dáváš mi vše
o čem jsem nechala si zdát

Jenomže
nepůjde to!
Miláčku
uvědom si
že je ti něco přes třicet
mě skoro padesát

Má ústa mohou
však oči neumějí lhát
Pozorně čteš si ve mně
jako v novinách

Tak dozvíš se
že o tebe
i z tebe
mám
až panický strach

A hlasem jasným
že až zebe
říkáš mi:
„Nehodlám to vzdát.
Vím jistě
že osud přidělil mi tebe.
Mám tě rád
Já nechci zůstat sám...“

S kapkami deště v očích
pod břízou procitám...

...sama
.
.