Na startu, a dál

V bezmezné touze vypsat duši
vypiju lahvičku inkoustu

Jsem náhle tak aristokratická
s „modrou“ v žilách

Nejbližší labuti vytrhnu brk
a bez seříznutí píšu a píšu
rukou třesoucí
dopis pro další pokolení
zprávu pro nové, budoucí

Rozbuškou bývá báseň, jež dává smysl.
Je v každém z nás kus básníka.
Jde jen o správný zásah pyrotechnika.

Dnes svěřím se ti, sklenko
(vody tak čiré jako mladá duše):
Mou roznětkou byl Jevtušenko!

(A velmi ohnivou, ač
i přes všechnu mou snahu
dnes zní má slova suše...)

Pravděpodobně se mě
vysoké umění netýká „o)