Za každou cenu

Proč stydím se za to, jak žiji
Kde vzala se má plachost
před životem

Vždyť tolik lidí
ač důkladně se myjí
až do vesmíru čpí
zkaženým potem

Přemýšlím nad životem

Proč rvu si vlasy
a sama sebe trestám
Mizí mi ze života krásy
a radost, ač mám,
neznám

Tolik už lidí popíjí rakiji
a tvrdí
že prý nežijí
Tušení mám...na chvíli

Pach zkaženého těla
se v potu projeví
a duše zkažená, ač nechtěla
tiše vysublimuje
...bezpáteřně
......a beze zbytku

jen...(dosaď si svého Boha
doprostřed zbytku těla
Můžeš přidat i kytku...)
...to ví...

Ikona tvého já to přizná

VNUKNUTÍ

Máme to v sobě.
Duše naše ví...!

Za člověčenství tryzna.
.
.
.