Zrcadlo-č.0

Zrcadlo v mé ložnici
i když mluvit neumí,
často za mně rozhoduje,
co obléci navrhuje.

Probudím se,už si sedám
v šeru své zrcadlo hledám.
A tu vduchu uslyším,
ať si ještě poležím.

Pod zrcadlem skříňku mám,
zde leží co oblékám,
jen tak věci na doma
a je první pohroma.

Nevím co se v noci stalo,
viním z toho zrcadlo.
Všechno se to přeházelo,
z šatů nic mi nepadlo.

Zrcadlo se urazilo
marně do něho hledím.
Celičké se zamlžilo
Vůbec nic teď nevidím.

Dělá také naschvály,
zvětšuje můj objem,
závidí mi dobré bydlo,
mám takový dojem.

Nakonec však musím říci,
že si dobře rozumíme,
co si k čemu mám obléci
vždycky spolu vyřešíme.

Když se všechno daří,
doma,nebo v práci,
zrcadlo jen září,
úsměvy mi vrací.