Návštěva kaktusářů

Návštěva kaktusářů.
Když se mi po létech splnil sen a můj zeť za pomoci synů mi postavili skleník,vedle již dosluhujícího,nadšení mé bylo obrovské.Potřebný byl pro mne jako sůl ve známé pohádce.
S radostí a skrytou pýchou jsem přijala poprve návštěvu kaktusářů.
Přijeli čtyřmi auty a já celá rozechvělá jsem je vítala.Návštěva byla spokojena,kytky se líbily a pochvalná slova mně hřála více než 50tistupňová teplota ve skleníku.Jeden host projevil zájem ještě jednou se podívat na rezatou monstrozní opuncii microdasys na vrchní polici.Byly vlastně v květníku dvě-vzrostlé se spoustou odnoží a každá odnož asi s tisíci droboučkých trníků.Při každém dotyku zůstávají na kůži.
Já-pyšná,že návštěva se vydařila-přeochotná uspokojit,brala jsem kytku z police ukázat ji zblízka.
Ale je pravda,že pýcha předchází pád.A taky jo.Mršce se to nelíbilo. Nebezpečně se naklonila a skončila na mé hrudi.Přesněji řečeno balancovala chvíli na prsou i krk a brada chytla své a ruce obě. Ale vyrovnala jsem ten tanec a postavila ji na regál a sundala si pár odlomených přítulných odnoží z halenky.To nic-řekla jsem s úsměvem-ke kaktusáři,který se lekl,že se kytka octne na zemi.Né,že by mu šlo o to,zda mě kytka nepopíchala.Ale možná jsem mu křivdila.Avšak oči měl jen pro kytku.Koníček je často obrovský kůň. Když si ji odnášel za polovic,najednou jsem se jí ráda zbavila-byl nadšený.Pochopitelně nechala množství trníčků u mne,spíše ve mně.Cítila jsem pronikavé píchání a pálení, ale nechtěla jsem tím kazit návštěvu a taky jsem se styděla za mou šikovnost.
Jak jsem trpěla.Podvědomě se mi hlavou honily myšlenky:“Hruď samý trn a přece jdi dál“,nebo:“Srdce probodeno a krvácí“,nebo dokonce slova klasika:“A hrdý buď žes vytrval!“Zajímavé jak múza mně najednou obdařila tématy.A vytrvala jsem.
Nikdo již z odpočívajících hostů nevěděl o nešťastné,pro mě ,příhodě,čemuž jsem byla ráda.Ještě jsme poseděli.Je-li společná záliba je o čem mluvit.Bylo veselo,humor jim nechyběl a pro mně opět uznání.Na rozloučenou společná fotka jednoho z hostů a pozvání k nim do sbírek.
Návštěva se rozloučila a mně hřál dobrý pocit z první návštěvy jejich spokojenost a obdiv k mým miláčkům.
Ale hřály mně také, nebo lépe řečeno pálily, polibky opuncie na místech,však víte kde.
A tak vás varuji.Opuncii microdasys blíže neukazovat-líbá,aniž po tom toužíte..