Vítr a Meluzína

Daleko v zemi co není na mapě
a žádný z lidí ji nezná
tam žije Vítr muž mladý a statný
a jeho žena Meluzína.

Vítr je často na cestách
po celém světě se toulá,
že mladý je a všechno dokáže
moc rád se vychloubá.

Spatří-li přírodu plačící
když lidé rány jí uštědří
tu mění se na vítr běsnící
stromy pokácí a obydlí poboří.

Jinak má lidi rád
dětem pomáhá s draky
a země když suchem se zalyká
přižene těžké dešťové mraky

Meluzína žena hodná, klidná
miluje zimní čas,tehdy vylétá
pak prochladne a je studená
a Vítr ji vlahým dechem zahřívá.

Až jednou černý havran z oblaků
s divokým krákoráním
k nohám Meluzíně se snesl
a krutou pravdu jí přednesl.

Vítr,že létá k moři
kde dívek pět se koupe v mělčině
obletuje a laská se s nimi
a tebe Meluzíno zrazuje.

Tak vítr zůstal sám,smutný je
myslí na svoji vinu
vždyť jenom trošku laškoval
miluje jen svou Meluzínu.

Meluzína cestou na sever
hodně si přemýšlela
když Vítr za ní přiletěl
a do očí jí pohleděl
všechno mu odpustila.

Už mnoho staletí to takhle chodí,
že mužem klidné ženy Vítr je
on toulá se, a jiné svádí
však jen tu svou opravdu miluje.