Paní Zina

Klavír hlučně rozehrála
vyspaná již paní Zina
a bylo jí děsně prima
tmy venku si nevšímala.

V ulici však byla nová
klikou žen co se nudí
ve dne v noci pod dohledem
co se kolem ní jen šustne
třeba v půlnoci je vzbudí.

Jedna,druhá, třetí žena
zlostí okno otevřela,
že jí spánek v noci ruší
to ta „Nová-Namyšlená.“

Začly házet tu svou zlobu
ze svých oken,věřte tomu
do ticha té tmavé noci
3 hodiny po půlnoci.

Jako by to vytušila,
že ty ženy popudila
klavír raděj zavřela
a do rukou housle vzala.

Tóny byly velmi něžné
v očích těch žen zaleskne se
slza velká jako hrách
a místo nadávek pluly
nocí vzlyky,nebo „ách“.

Ráno,když se potkávaly
všem dnes chybí sůl či mák,
paní Zinu litovaly,
že namohla v noci spát.

Že tak krásně dojemně
na housličky pro ně hrála
až je ženy citlivé
do jediné rozplakala.