Milý a Mil.
dávám ji tady na chvíli,že snad bude někým přečtena./starší/
» autorka: s.e.n |
...
Blýská se přes celou oblohu.S rachotem snad padá dům co tyčí se do nebe-zase ta záře a blesky navzájem se křižující a opět rána určitě lámající skálu.
V té bouři ,v tom nečase, dívka spěchá cestou podél venkovského hřbitova.Ohrazený je laťkovým plůtkem již starým a místy rozpadlým.Mrtví nikomu neublíží,napadne ji myšlenka a pohlédne na míhající se pomníčky a křížky při své rychlé chůzi a záblescích blesku.
Tam v rohu je můj milý-pomyslí si-zemřel,než jsme se stačili vzít.A vidí padající strom a slyší ten hrozný výkřik.
Mimoděk pohlédne v tu stranu kde za ním chodívá.Postát a zavzpomínat.Od té doby již zůstala sama.A smutno jí bývá zalknutí.Slzy se jí vhrnuly do očí.Pocítila touhu po svém milém a táhlo ji to k hrobu.
Ale v tom nečase?Přijde zítra. Blesk opět ozářil oblohu a dívka rychle pohlédla na jí milé místo.Vtom to spatří.Tmavý stín přitisknutý k pomníku,asi člověk.Co tam proboha dělá?
Nebo je mrtvý,nehýbá se.
Zvědavost zvítězila.Nebojí se. Její milý ji ochrání i když je pod zemí.
Prolezla mezi prkny jen tak tak.Sakra,sukně teď ještě od bláta.Lepila se ji na stehna a studila.
Zpomalila krok.Myšlenek plná hlava.Co mu asi řekne? Nebo jen nahlédne zda mu něco není a odejde.Tulák či bezdomovec,asi má hlad.
Už je téměř u něho,pohlédne a smích sotva zadrží.
Pes-hafan-velký-obrovský.
Stočený ,mokrý,rezavohnědý.Ani se nehnul.Jen oko jedno otevřel a smutně a oddaně se na ni zadíval.A slzy kolem oka a potůčky po slepené srsti putovaly k zemi.Lesklý čumák se chvěl.Pomalu otevřel tlamu a vycenil zuby,náznak to úsměvu a radosti.
Dívka vztáhla ruku v náhlé lítosti nad tím osamělým tvorem.Pes chtěl jí olíznout ruku,ale zůstalo jen při náznaku,položil zase hlavu a zavřel oči.Pojď,neboj se. Začala ho hladit a z povděkem pohlédla k nebi. Konečně ticho a déšť ustal, ani neví kdy.
Tu ji napadlo,že pod tím tvorem leží její milý. Že by jméno? Milý,to né,ale Mil.To je příhodné.
Mile,pojď ke mně,chceš?
Porozuměl.V mžiku vstal a byl vedle ní.Dosahoval jí téměř k pasu.
Nebudeme každý sám. Pomyslela si a pocítila k němu velkou něhu.A znovu ho pohladila.
Mil po prve zaštěkl,jakoby na souhlas,olízl jí mokré nohy a vydali se na cestu.
...
Blýská se přes celou oblohu.S rachotem snad padá dům co tyčí se do nebe-zase ta záře a blesky navzájem se křižující a opět rána určitě lámající skálu.
V té bouři ,v tom nečase, dívka spěchá cestou podél venkovského hřbitova.Ohrazený je laťkovým plůtkem již starým a místy rozpadlým.Mrtví nikomu neublíží,napadne ji myšlenka a pohlédne na míhající se pomníčky a křížky při své rychlé chůzi a záblescích blesku.
Tam v rohu je můj milý-pomyslí si-zemřel,než jsme se stačili vzít.A vidí padající strom a slyší ten hrozný výkřik.
Mimoděk pohlédne v tu stranu kde za ním chodívá.Postát a zavzpomínat.Od té doby již zůstala sama.A smutno jí bývá zalknutí.Slzy se jí vhrnuly do očí.Pocítila touhu po svém milém a táhlo ji to k hrobu.
Ale v tom nečase?Přijde zítra. Blesk opět ozářil oblohu a dívka rychle pohlédla na jí milé místo.Vtom to spatří.Tmavý stín přitisknutý k pomníku,asi člověk.Co tam proboha dělá?
Nebo je mrtvý,nehýbá se.
Zvědavost zvítězila.Nebojí se. Její milý ji ochrání i když je pod zemí.
Prolezla mezi prkny jen tak tak.Sakra,sukně teď ještě od bláta.Lepila se ji na stehna a studila.
Zpomalila krok.Myšlenek plná hlava.Co mu asi řekne? Nebo jen nahlédne zda mu něco není a odejde.Tulák či bezdomovec,asi má hlad.
Už je téměř u něho,pohlédne a smích sotva zadrží.
Pes-hafan-velký-obrovský.
Stočený ,mokrý,rezavohnědý.Ani se nehnul.Jen oko jedno otevřel a smutně a oddaně se na ni zadíval.A slzy kolem oka a potůčky po slepené srsti putovaly k zemi.Lesklý čumák se chvěl.Pomalu otevřel tlamu a vycenil zuby,náznak to úsměvu a radosti.
Dívka vztáhla ruku v náhlé lítosti nad tím osamělým tvorem.Pes chtěl jí olíznout ruku,ale zůstalo jen při náznaku,položil zase hlavu a zavřel oči.Pojď,neboj se. Začala ho hladit a z povděkem pohlédla k nebi. Konečně ticho a déšť ustal, ani neví kdy.
Tu ji napadlo,že pod tím tvorem leží její milý. Že by jméno? Milý,to né,ale Mil.To je příhodné.
Mile,pojď ke mně,chceš?
Porozuměl.V mžiku vstal a byl vedle ní.Dosahoval jí téměř k pasu.
Nebudeme každý sám. Pomyslela si a pocítila k němu velkou něhu.A znovu ho pohladila.
Mil po prve zaštěkl,jakoby na souhlas,olízl jí mokré nohy a vydali se na cestu.
...
» 01.01.2009
» komentářů: 10
» 01.01.2009 - 14:03
Lota:
Opovaž se ji dát pryč...krásný příběh, co má atmosféru napětí a čte se jedním dechem...
Jakoby patřila do Vánočních a Novoročních oslav radosti, kdy osamělá lidská duše pociťuje samotu, víc než kdy jindy...má v sobě poselství o naději...neboť bez přátelství a lásky, se člověku těžko žije... Skvělé!!!
Opovaž se ji dát pryč...krásný příběh, co má atmosféru napětí a čte se jedním dechem...
Jakoby patřila do Vánočních a Novoročních oslav radosti, kdy osamělá lidská duše pociťuje samotu, víc než kdy jindy...má v sobě poselství o naději...neboť bez přátelství a lásky, se člověku těžko žije... Skvělé!!!
» 01.01.2009 - 23:38
Mademoiselle Drea:
Moc zajímavé dílo, které mě dojalo. Asi je to tím, že mi nedávno zemřel kamarád. Díky! :,)
Moc zajímavé dílo, které mě dojalo. Asi je to tím, že mi nedávno zemřel kamarád. Díky! :,)
» 02.01.2009 - 18:10
Rhiana E. Nebresk:
Ach, jak blízké je to mému osamělému srdci. Přesně té dívce rozumím a tak nějak ji závidím. Ať tě ani nenapadne to dávat pryč!!!
Ach, jak blízké je to mému osamělému srdci. Přesně té dívce rozumím a tak nějak ji závidím. Ať tě ani nenapadne to dávat pryč!!!
» 03.01.2009 - 09:05
Iva Borecká:
Tak nějak podvědomě tuším, že poštěstí-li se mi, mít jednou psa, bude mi líp.
Jinak naprostý souhlas s Lotou.
Tak nějak podvědomě tuším, že poštěstí-li se mi, mít jednou psa, bude mi líp.
Jinak naprostý souhlas s Lotou.
» 03.01.2009 - 09:06
kavec:
...nevím , jestli jsi to Maruško chtěla dát pryč , ale já si myslím , že je to opravdu moc silné téma i na povídku , myslím tím něco delšího a také dodávám , že je to jedna z mých oblíbených věcí ve tvé básnické sbírce . Dávám Lottě plně za pravdu Jirka
...nevím , jestli jsi to Maruško chtěla dát pryč , ale já si myslím , že je to opravdu moc silné téma i na povídku , myslím tím něco delšího a také dodávám , že je to jedna z mých oblíbených věcí ve tvé básnické sbírce . Dávám Lottě plně za pravdu Jirka
» 03.01.2009 - 09:27
s.e.n:
Všem děkuji za milé komentáře.Měla jsem v úmyslu zrušit -ztoho důvodu,že próza sem nepatří. Ale tam kam patří zase je málo čtená.A tak jsem si dovolila toto umístění.
Když vidím ohlas,tak ji ponechávám zde. Děkuji všem ještě jednou-těší mně to velmi. Marie
Všem děkuji za milé komentáře.Měla jsem v úmyslu zrušit -ztoho důvodu,že próza sem nepatří. Ale tam kam patří zase je málo čtená.A tak jsem si dovolila toto umístění.
Když vidím ohlas,tak ji ponechávám zde. Děkuji všem ještě jednou-těší mně to velmi. Marie
» 03.01.2009 - 18:54
střelkyně1:
Překrásně napsáno.Já taky přečetla jedním dechem,ani tu nedutám!:o))
Překrásně napsáno.Já taky přečetla jedním dechem,ani tu nedutám!:o))
» 04.01.2009 - 17:06
jita.1965:
Ještě mám husí kůži, cítím ten déšť na stehnech a ten pocit v srdci ... nechám pomalu doznít ...
Ještě mám husí kůži, cítím ten déšť na stehnech a ten pocit v srdci ... nechám pomalu doznít ...
» 06.01.2009 - 00:55
WhiteSkull:
...je to povídka ...ale to je fuk páč je to pěkný ...
...je to povídka ...ale to je fuk páč je to pěkný ...
» 06.01.2009 - 19:16
j.c.:
Krásně napsané, bez zbytečných popisů, přesto jsem toho Mila přímo viděl...
***
Jiří senior
Krásně napsané, bez zbytečných popisů, přesto jsem toho Mila přímo viděl...
***
Jiří senior
Předchozí: H A I K U- / moje/ | Následující: Rok 2009