Do Prahy z Moravy

* * *

Na kamarádku se těším – v buse místo mám,
však cesta je dlouhá, když jede člověk sám.

Ještě než nasednu, na tváři je to znát
v duchu štěstím skáču, musím se sobě smát
mám skvělou náladu, budu ji s sebou brát.

A tak si jedeme já a má nálada
cesta nám ubíhá a je to paráda.

Není to nadlouho, ta radost ochabla
někde mi zmizela ta moje nálada.

Bavím se, jak se dá bez dobré nálady
v křížovce prázdnotou okénka zírala
začíná již čtvrtá hodina únavy.

A ejhle, když zbývá jen chvilička do Prahy
celá rozesmátá, zdvíhá se z podlahy.

Je velmi pozorná, milá a přátelská
konečně nastává ta chvilka toužebná.

K našemu objetí též tryskem přiskočí
nám dvěma rozhodí hrst štěstí do očí.
Beru ji na milost, potlačuji svou zlost
nálada je jiná – z radosti si zpívá.

* * *