Andělé a čerti

* * *

Bylo to velmi dávno. Tehdy žilo na světě málo lidí a místa bylo habaděj.
Na jednom kraji bylo peklo. Šlo se tam dole po vytesaných schodech z černého kamene a potom ještě hlouběji po žebříku, který pálil.
Čertům to nevadilo. Byli zvyklí.

Na druhém konci světa byl ráj a žili tam andělé.
Lidé k nim chodili pro rady, když něco neuměli.
Andělé jim pomáhali a lidé byli vděční a hodní. Ani děti nezlobily,
protože potom se jim neotevřela brána do ráje kam si chodily hrát.
Za rájem bylo nebe.

Kolem pekla tekla řeka a za ni se také nikdo nedostal. Nevedl přes ni žádný most.
Čerti se dostanou všude-dupnou kopytem o kámen a jiskry a oheň je odnese kam, chtějí. Nebo zavrtí ocasem a létají.
Krajina kolem řeky, to bylo předpeklí, tam se proháněli čerti
a lákali hlavně děti na všelijaké lumpárny.
Učili je nadávky a být zlí. Chtěli, aby se celý svět proměnil v peklo.
Rozbíjeli okna, kradli věci a vytrhávali v parku květiny.
Třeba vypustili sedlákovi prasata z ohrady a jezdili na nich.
Řvaní a pištění pak bylo, až uši bolely.

A stalo se, že i Luciferovi pobořili jeho krásný zámeček a jezírko
mu zasypali kameny. Tehdy se Lucifer rozzlobil strašně moc a nahnal
čerty do pekelného létacího stroje, který s nimi odletěl hluboko do
vesmíru, kam člověk nedohlédne. Tak čerti zmizeli z našeho světa.

A v ten den se ztratila i cesta, která vedla do ráje a už se nenašla.

Andělé mají svá tajná místa, ale pro lidské oko je neviditelná a oni
také. Ale jsou dobří – tak lidem pomáhají i kdyby byli hodně daleko,hodně vysoko.
Mají také zvláštní moc jednou za život každému splnit jedno přání v čarovné noci.
A to nikdo neví, kdy to bude.
Je možné, že to bude třeba ta Štědrovečerní.

* * *