Ještě nevím» autorka: Jezabel |
Brzy ráno
vzbudil jsi mě básní
nesmělou/žádostivou
polibkem na dálku
/jak velkou vlastně?/
Usmívám se – když si maluju oči
/já nevěděla že to ještě umím
usmívat se -
jen tak/
První káva
mezi sukní a podpatkama
au
sakra klepe se mi ruka
Jak obratně
/pln obav/
do svých pastí
mě lákáš
Ještě nevím
Jak nepodlehnout?
Či podlehnout snad?
vzbudil jsi mě básní
nesmělou/žádostivou
polibkem na dálku
/jak velkou vlastně?/
Usmívám se – když si maluju oči
/já nevěděla že to ještě umím
usmívat se -
jen tak/
První káva
mezi sukní a podpatkama
au
sakra klepe se mi ruka
Jak obratně
/pln obav/
do svých pastí
mě lákáš
Ještě nevím
Jak nepodlehnout?
Či podlehnout snad?
» 15.08.2007
» komentářů: 3
» 15.08.2007 - 23:35
vapiti:
jů, to rád vidím, tedy čtu, že jsi se nezapomněla usmívat ... a na vzdálenosti přeci nezáleží, ale na velikosti ano
jů, to rád vidím, tedy čtu, že jsi se nezapomněla usmívat ... a na vzdálenosti přeci nezáleží, ale na velikosti ano
» 16.08.2007 - 07:21
Cecilka:
)
taky mě kolikrát napadá
už jednou tiše vypsaná...
„bloudím ti v očích a hlava se točí
jak na skalním převisu... měla bych skočit
nebo se unášet dálkovým pohledem?
Silné je vědomí, že lítat dovedem...“
)
taky mě kolikrát napadá
už jednou tiše vypsaná...
„bloudím ti v očích a hlava se točí
jak na skalním převisu... měla bych skočit
nebo se unášet dálkovým pohledem?
Silné je vědomí, že lítat dovedem...“
» 16.08.2007 - 19:43
mango:
podléhám
a pod paprsky slunce
i vlasy jsou
prádnou zahradou a tak mě zahřej dýchej Prudce!!! než zmizím
buď mou záhadou. *
podléhám
a pod paprsky slunce
i vlasy jsou
prádnou zahradou a tak mě zahřej dýchej Prudce!!! než zmizím
buď mou záhadou. *