Nezapírej

stupid genius:
Hezké, silné, pocitové...

Marcella:
... prázdnota, nicota a pěkně kousavá ...

gabkin:
I ve prostřed davu
se můžeš cítit sám.
Tu schopnost lidi nevidět,
tak jako každý mám.
A nejpustší sluji,
jsi obklopen přáteli,
Které nikdy neviděls,
a jsou míle vzdáleni.

Lucie Teru:
Samota uprostřed davu je naším vlastním vězením.
Ta daleko od lidí je krásná.

Psavec:
Krátké, ale výstižné.

mango:
Malý princ odběhl podívat se znovu na růže.
„Vy se mé růži nepodobáte, vy ještě nic nejste,“ řekl jim. „Nikdo si vás neochočil a vy jste si taky nikoho neochočily. Jste takové, jaká byla má liška. Byla to jen liška podobná statisícům jiných lišek. Ale stala se z ní má přítelkyně a teď je pro mne jediná na světě.“ A růže byly celé zaražené. „Jste krásné, ale jste prázdné,“ pokračoval. „Není možné pro vás umřít. Pravda, o mé růži by si obyčejný chodec myslel, že se vám podobá. Ale ona jediná je důležitější než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval. Protože ji jsem dával pod poklop. Protože ji jsem chránil zástěnou. Protože jí jsem pozabíjel housenky (kromě dvou nebo tří, z kterých budou motýli). Protože právě ji jsem poslouchal, jak naříkala nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela. Protože je to má růže.“ jak miluji malého prince.
jak ráda čtu tvé básně:-)

Lucie Teru:
Tady je mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité je očím nevididtelné. .... jseš zodpovědný za svou růži zbožňuju Malého prince
i tvé básně