Prší

smudlinek:
To je úžasný!

Jiparo:
...zase si krásně pršíš ...připravuješ CD ?

Marcella:
... tady také ...

Bíša:
Já jsem zmok...

Lucie Teru:
No jo no on mě ten déšť nějak inspiruje. CD. Šílíš. Já teda zpívám a krásně, ale při luxování, aby mě někdo neslyšel.

Jiparo:
hihi ...duet s Etou znám ...ale jinak máš jedno blues hezčí než druhý! ...(a roboti říkaj LAL – asi už taky luxujou )

Lucie Teru:
Děkuju.

Rybí_kost:
Lhostejně k mému venkovnímu courání prší a přes třeskot kapek dešťových ani nevidím, kam vlastně jdu...
..(jen volná asociace a první dojem)... takže tak .-)

vapiti:
... každá číše má svůj okraj ... a ta Tvá, zdá se přetekla ... možná je to dobře a má to tak být ...

Lucie Teru:
Někdy se ta číše může zdát poloprázdná a někdy poloplná. A jednou prostě musí přetéct a by se mohla naplnit něčím novým.

HarryHH:
... všechno je takový .... stejný ....
ale jen do bodu zlomu ....
.... udeří třeba blesk ... a rozštípne topol ... *- A my si najednou uvědomíme, ... svou dočasnost ...
.... a začneme si naplno uvědomovat neopakovatelnost ... okamžiků ...

Joseline:
déšť nosí změnu .......... v počasí a někdy i v nás

Lucie Teru:
Promiň Horatie. Jsem příliš nedisciplinovaná příliš impulzivní příliš žiji okamžikem. Uznávám svou porážku nejsem schopna nechat se svázat tématem a rýmy. Napsala jsem pár básní stejného stylu co píšeš ty, ale nic mi nedaly nevyjádřily mé pocity, mě. Hodila jsem je do koše nemusím se snažit být jiná. Né kvůli tobě a vůbec kvůli nikomu. Jsem taková jaká jsem – špatně píšu, špatně maluju a špatně spím, ale snažím se neublížit a vážit si života. Píšeš že mé básně jsou ubohé – ano jsou jak jen život může být. (a neboj v Dobřanech už mám objednanou takovou malou komůrku bez oken – už se těším. Víš že tam v parku mají pávi?)

džemo:
Prší a na zahradě
soused prádlo věší.../ Plíhal / Pekne si ten dážď napísala...

Lucie Teru:
Ne byly trapné prázdné a plné heroismu. Prostě snaha o něco v čem se neodráží mé Já.

Lucie Teru:
zkončily – brrr

Lucie Teru:
Pokud nechápeš co jsem ti chtěla říct jsi prázdný ty.
Už básně moc nepíšeš. Všiml jsi si toho. Ano vyhrál si jen nevím jestli v tom důležitém. Já jdu dopředu zatím co ty zpátky.Nechci si hrát na něco co nejsem.

Lucie Teru:
Blahopřeju. Upřímně!
Až časem zjistíš že to není důležité.

Lucie Teru:
S tím Ovidiem to přeháníš.
Nejsem básník jsem účetní. A básně nepíšu pro příští generace ale pro ty koho mám ráda. Nejdůležitější uznání je jejich pochopení..

stupid genius:
Četla jsem to třikrát...pokaždé jsem v tom našla jiný význam. Vždycky hluboký...