Na dosah od ráje

Slunce z naší ulice

Emigrovalo

Do neznáme krajiny
někde v prostoru
mezi dvěmi Evyninými jablky

monotóními pocity /ne/viny
/navzdory všemu/

vleče nás očistcem
/touhy?/

pomateně – bez vůle

zabředlí
do plastických celistvostí
svých přetvářek

rozplétáme monogramy
nedokončených představ

a hraným sebevědomím
úzkostlivě střežíme
ty naše ztráty identit

- na dosah od ráje
.
.
.
Hladovíme!