Naše Sluníčko

Kamínky bolesti
vpalují do tváře
znamínka bezmoci
pytlíčky
mátovýho čaje
marně
učí se zakrýt
posmutnělé tělo
pocitu nechápání
- tolik chybí -
„kéž bych
udělala víc“
- výčitka za výčitkou -
zlomenost až po dno
tvý krásný duše

——-

Kéž bych uměla
udělat víc já
sebrat pár těch kamínků
a hodit je
do tváře osudu
vrátit ti do očí
trochu sluníčka
které mi ty
umíš dávat
plnými hrstmi