Noční bitvy
...
» autorka: Jezabel |
Růženec na zemi potulné šílenosti
trýznivého útoku
vlastních ztroskotání
bezúsměvných
ztrát křídel
před konkrétním dosažením cíle
výkřiků beznaděje
otravných litanií
rozbouřeného nitra
nočních bitev
...
a přesto ráno svítá
a struny mých představ
zažíhají
lásku k životu
vášnivých bitev
beze slov
abstraktních pohybů
trýznivého útoku
vlastních ztroskotání
bezúsměvných
ztrát křídel
před konkrétním dosažením cíle
výkřiků beznaděje
otravných litanií
rozbouřeného nitra
nočních bitev
...
a přesto ráno svítá
a struny mých představ
zažíhají
lásku k životu
vášnivých bitev
beze slov
abstraktních pohybů
» 30.10.2007
» komentářů: 8
» 30.10.2007 - 06:30
gabkin:
Noc je velký mág,
však má dál svoje taje.
Leč silnější je ráno,
a hrnek teplého čaje.
Noc je velký mág,
však má dál svoje taje.
Leč silnější je ráno,
a hrnek teplého čaje.
» 30.10.2007 - 06:32
maena:
moc se mi líbí.........:-)
moc se mi líbí.........:-)
» 30.10.2007 - 06:56
el viento:
1***
1***
» 30.10.2007 - 07:21
Levandule:
Pro Tebe bude svítat vždycky.... :-*
Pro Tebe bude svítat vždycky.... :-*
» 30.10.2007 - 08:52
vapiti:
Jsi silná ... a s každým novým ránem přichází plamínek naděje ...
Jsi silná ... a s každým novým ránem přichází plamínek naděje ...
» 30.10.2007 - 09:02
Lucie Teru:
Silná? Jen kdybych věděla co to znamená. A co když nejsem?
Silná? Jen kdybych věděla co to znamená. A co když nejsem?
» 30.10.2007 - 13:43
Pišák:
Opakuju se... dobrá:-)
Opakuju se... dobrá:-)
» 01.11.2007 - 15:51
HarryHH:
. Vy černé noci zoufalého snění
co koktejl z blínu znáte umíchat
v samotě kleci a tmy ve vězení
na černé klapky učíte mě hrát ... Molové akordy se vinou v jemných výškách
a nádoby prázdné srdcí osamělých,
basovou linkou podtrhnou ten akt. Po každé noci věřím na zázrak
že ráno přetne tohle utrpení
Myšlenky černé z polštářů ušpiněných
... v paprscích slunce začne prát * od mých vrat
. Vy černé noci zoufalého snění
co koktejl z blínu znáte umíchat
v samotě kleci a tmy ve vězení
na černé klapky učíte mě hrát ... Molové akordy se vinou v jemných výškách
a nádoby prázdné srdcí osamělých,
basovou linkou podtrhnou ten akt. Po každé noci věřím na zázrak
že ráno přetne tohle utrpení
Myšlenky černé z polštářů ušpiněných
... v paprscích slunce začne prát * od mých vrat
Předchozí: Už skoro zima ... | Následující: Jen já zůstanu stejná