Jiskření

Až příliš nepřístojnými
pocity
nočních vášní
co ukrývám
za nesmazatelnou rouškou
rozumu a nespánku
v mých částečkách
horoucích představ
co jen mé prsty
snaží se
nalézt
na sametu kůže
odevzdala bych se ti

do bázlivé
a přesto tak silné
poblázněné přítomnosti
vonící po mých vlasech

Cítím to napětí
ve slabinách
tvé mužné ješitnosti
i zrychlený dech
skrytý
za jiskření smíchu
a přesto odolávám
jedinému přání ve mně

ta touha po podlehnutí
buší mi dospánků
rytmickými údery
společného souznění

Odolávám
nic jiného nezbývá

po probuzení
už není cesta zpátky

Bojím se

svých nahých smyslů