Chci muset

Rozeznávám tě
pod značkami
vytepaných úsměvů
vyrytých do kůže
mými pohledy
rytmickým dechem
vylitým do oceánu myšlenek
vůní kávy
asociačně spojenou
s tvým jménem

Vím co bych měla
dle přikázání
i pravidel slušného chování
zavedených společností
/asi už není důvod/

a vím co musím

Milovat tě

tou hořkosladkou šťastností
drásajícím nerozumem
nepřiznanými symptomy
bláhové naivity
že jsi jiný než ostatní
/nejsi – vím/

částečně podléhám
i když jen myšlenkami
dotyky
taktně náhodnými
polibky
kradenými

/dávno jsem podlehla
jen k činu
zatím nezbyl čas/

Vyznání dnešního rána
pohladilo
/lživě krásně/