Smím?

...a najednou v rozpacích
zdám se být
už ne příliš pevná
v kramflecích předsevzetí...

Líbáš mě slovy
prsty molovými
významem ticha
kdy ženy prohrávají
na hranicích touhy

Proplétáš mou duši
něžným zvoncem smíchu
klidem
písničkou zrychleného dechu
zazpívaným
vůní
rozhozenou
po plátně svaloví mužnosti

Tiše si zabředávám
do rozbouřených vod
(pod)vědomí
mého horšího já
/nebo je to to lepší?/

lichotivě

sváděj mě
než půjdeš dál
pomalu
v náznacích
po kapkách
těžkých vín
neúprosně
/víš že neprosím/

.....na zlomu nech mě být
s mou vlastní lží