Výčitky

Výčitku za výčitkou
jak barevné korálky z pouti
navlíkáš
na provázek
mé osobnosti
jehlou svých nenálad

Je to jak mozaika
z drobných kamínků
mých neschopností

Nejspíš jsem zapomněla
slovíčka tvé řeči
poslední dobou
ti totiž nějak nerozumím

Zmateně přemýšlím
- impulzy stresu v hrudi-
jak dostat se do rovnováhy
mezi tím
čeho dělám příliš
a tím
co dělám jinak
než ty si představuješ

Mlčím
a sama sobě přiznávám
„tvé“ chyby
ty své už znám nazpaměť
z tvých monologů

Mlčím
a čekám
s tím zvláštním pocitem
že se ti nezavděčím

přivírám oči
...ve vzpomínce
cítím tvá pohlazení...