Odměřování času

Zase odměřujeme čas
tikotem slunečních hodin
ruku v ruce

/cáry ušmudlaných hadrů
uložených za záchvěvem úsměvu/

snad se milujeme...
dost
za tou zdí oprýskaného citu

neslyšně – vrtkavě

rozvětveni do trýzně
lehkovážné rozmařilosti
s beznadějným výhledem
za kouřovou clonu

snad znovu probuzeni
osudovou nití
alespoň na chvíli
vybalujeme vyčpělou lásku
z kufru
zádumčivých rozpaků

poznačeni vlastními bolestmi
u kterých jsme nebyli
spojeni poutem

Kolik toho ješte vydrží
to lano společných ústupků
imaginárního společenství
.
.
.
snad milujeme se dost
abychom si
jednou odpustili
že dokážeme žít
i když nejsme spolu