Báseň o neposlušném pocitu a dešti

Smyslná

poněkud prvoplánově

s až příliš krátkou sukní
na zvyk

v podpatcích
úžasných nových bot
né zrovna zimních
ale proč taky
když je jaro

/je jedno že venku prší
a ona vypadá poněkud výstředně
s těmi mokrými dlouhými vlasy/

navzdory

nevšímavosti

jen tak
pro ten pocit
co se k ní po ránu
ironicky přidal
na schodech

/jindy spí na dně
zachumlaný sebeovládáním
ale dnes se cítil poněkud nesvůj
tak nějak mírně patetický/

a muži se usmívají
/právě kvůli tomu pocitu/
a ona ví své
....hlavně si ho nepřipustit
k tělu
vydržela přece tak dlouho
tak proč teď
kvůli dešti schodům a novým botám
ztrácet čas

ale pocit se neptá
a pomalu vypaluje
horečná znamení do bělostné kůže

trvale

zevnitř

rozeznatelné na dotek

a nic nepomůže
před ortelem
který jí zní v hlavě
o několik oktáv výš
než by měl

neposlušně horoucí