Chybíš mi

K čemu je nám dvěma láska
když už v ní dávno nevěříme
postupem sžíravého času
se z ní stalo jen slovo
dobré tak leda do básní
ano jsem cynik
a dost si sama sebe nevážím
ale ty jsi tak strašně vzdálený
na tu dálku já prostě nestačím
útulné pokoje a vyzývavé prádlo
víno do sklenek z dlaní
trapné snahy
které jsi měl dříve rád
a ty jsi stále za zdí
z absence nádherného milování
často teď přemýšlím
za co je trest
to odcizení
ta tvá hra
na ledové ostny lhostejnosti
kdy se manželství s tebou
stalo potupným znamením
bezpečným znakem
mužů kteří nepohrdnou tělem
ale o duši nestojí
měním se hořkostí
a není to v cizince
spíš v negativ
chycený do pasti vzteku
v potvoru s dvojí tváří
s nočními můrami místo snů
chybíš mi víš
ještě stále v dobrých chvílích
jen stále míň
už to prostě nejde vrátit

Já vím