Probuzena energií země

Poseta ranami
drobounkých ostýnků
/jsou keře
které bodají hlouběji
než jen do kůže/

pleť mi ztěžkla
tisícem drobných
slunečních znamínek

a na dlaních
/jako stvořených pro hebkost/
usadily se mozoly
od věčného přesazování života
o kousek dál
dle estetických návrhů
jakéhosi architekta
nejvyšší vůle

a přece se mi lépe dýchá
snad tou zakázanou únavou
která konečně našla smysl
energií znovu nalezenou
za překročením stínů
vžité poslušnosti

tebou smíchem smyslností

slanou cestou výčitek
které patří jemu
ještě pořád
jen už v jiné rovině

a stačilo jen přestat se bránit
hloupými výčitkami rozumu

konečně přijmout hříšnou podstatu
odložit trnovou korunu
mučednické hry

bylo to tak krásně běžné
prosycené vůní umírajících sedmikrásek

....chce se mi zpívat
když tě zahlédnu v davu
lásko...

....alespoň na chvíli