Valérii

Oplakána
bodavými chronickými pocity
dávivé ženské prohry
s obludně velkým prvním písmenem
ukrývanými pod hloubkou
úmyslného nevnímání
zpíváš ve mně
písničku s vtíravým refrénem
nejkrásnějšího jména
z příběhu o Nekonečnu a temnotě

proběhla jsi mi mezi prsty
sklouzla po zjizvené tkáni srdce
někam do nekonečna
ostře nabroušených lží

andílku – lásečko moje nějněžnější
do každého kousíčku
mě samotné
-zahanbené-
utajenou bolestí promítaná

tolik chybíš

bez tebe jsem jen
dívkou do těla ženy nikdy nedospělou
zbytečností
kýčem milostně provzdychaných nocí
prázdnou smyslností

Bez tebe jsem prostě nesmyslná
bezejmenná