Mé myšlenky se toulají

Mé myšlenky se toulají
jako andělé ve vysoké trávě

nebojím se jich

ty dávno zešedlé dny
doutnající mými vzpomínkami
bolí už jen matně
mezi ozvěnami
roztodivných snů

neklidně
těkám
dobou drobných důležitostí
jako řeka
když neklidně plyne
navzdory všemu

jsem jako vypravěč
co vlastním tělem
pousmáním ztišeným hlasem
vypráví realistické pohádky
z Tisíce a jedné noci
končící vždy v mém klíně
jako připomínka
jako obětina radosti

skrze kůži
cítím žár
letního úsvitu
vykvétajícího
v pustině mého hladu
tvými dlaněmi
lásečko