Sama

Levandule:
Odvážná báseň plná smutné reality... ale i zdravé sebelásky :-*

danaska:
Hm, moc pěkná báseň. A smutná.

HarryHH:
... ze vzduchoprázna ...
je třeba znovu padnout do reality ...
a třeba si i znovu nabít hubu – protože o tom je živit předvším ..
——————————————————–
Kdysi jsem napsal v jednom komentu: Vše čeho se můžeš dotknout je reálné a můžeš prožít … Jen naše naivní sny, šňůry mýdlových bublin,
jsou sítě do kterých se kořist nechytí,
ale přesto je pořád budeme
se sveřepou tvrdohlavostí rozprostírat ————————————————–
a tohle je bohužel, i bohudík náš úděl, úděl těch kdo se nechtějí spokojit s ušmudlanou realitou ...
... protože na sny je potřeba věřit,
věřit tak silně až se splní ... * ****- ... a já určitě o tom něco vím ... *

gabkin:
všímáš si? mlčím. jsem němý žasem...

saddova:
myslim si, že velmi pekne vyjadreno

labuť:
od mne ST!, perfektní

Myrja:
dooost doobrýýý

Konec konců:
Chjoky, co na to napísati ... bolavoučké, sic hezky napsané, ale hodně pocitové ... rozumím, znám aj já. ST!

rolon:
. . . nějak slaně je nejen ve Tvém pokoji . . . ale po světě vůbec . . . sami mezi sebou (lidmi) . . .