Jak ti to jen říct?

Vkráčel jsi do mně
jako do domu
s prázdnými pokoji
a myslel si
že můžeš nekonečně brát
plnými hrstmi
z těch šuplíčků
plných touhy
schovaných pod rozvrzanou podlahou
mého pokání
a najednou není odkud brát
najednou
jako mávnutím
kouzelné hůlky času
už mé vášně nejsou tvoje
příliš jsi čekal
na svá vlastní rozhodnutí
o tom zda si zasloužím
zaznamenat své jméno
pod tvou visačkou
„Mám rád“
a spíš si mě zařazoval
do dlouhého seznamu
s neskromným nadpisem
„Chci tě“
a najednou
nejsi na prvním místě
toho „mého“ seznamu
s jediným jménem
a chtít mě
je tak strašně málo