Neklid

Neklid
cítím ho v celém svém těle
cítím tvou přítomnost
nevyřčené výčitky
zpackaného života
důsledky
končící vždy nezhojenou ranou
mého srdce
ponížeností
za hranicemi sebeúcty
s každou další konfrontací
a zase rána blížících se vánoc
a sčítání mých vin
mých nedostatků
mých neúspěchů
a rady
rady co bolí víc
než nejhorší urážky
toho nejbližšího
a bolest
která mě učí být
nedůvěřivou
číhající
místo objetí
které mi neumí dát žádný muž
vhození do dopělosti
bez možnosti
alespoň drobného střípečku
návratu
a požadavky
požadavky
požadavky
čím častěji vyslovené
tím nemožněji uskutečnitelné
a strach
nepochopitelný provinilý strach
znemožňující nadechnout se
při zazvonění telefonu
který po zvednutí
vychrlí ty tři tak známá slova:
„Jsi strašná dcera“