Jidáši

Psavec:
Každý jsme tak trochu Jidášem.

Tacca:
..pěkně napsané..to se mi líbí..

Kapka:
A Jidáš se ptá – proč právě já?

Lucie Teru:
Protože je to dáno.

gabkin:
co do komentu? toť otázka.
Stojíš o to ? napsat ti sem, že jsem to četl 3x a zadržel ruku, která chtěla kliknout na bod ....
Protože o bodech to není.... ale napsat, že po dlouhé době jsem zas četl ve tvé tvorbě, něco, co je sice psáno tvým osobitým stylem, ale není to tak myšlenkově zastřeno, jako jindy. Tady si člověk může pokochat bez většího přemýšlení.
....takže vlastně ten bod dám...

Lucie Teru:
Vždyť víš že mi nejde o body......ráda čtu kometáře a ještě radši vzkazy.....ale jo děkuju všem........:-)

Lucie Teru:
Ještě se vracím k tvému komentáři Milane.....víš já myslím že báseň by měla být myšlenkově zastřená....nabízí potom čtenáři možnost k fantazii a vlastnímu úsudku.......pokud ovšem mermomocí nepotřebuje vědět co tím „básník“ chtěl říci.....ostatně já někdy prostě nevím co tím chci říct.......jen to v ten okamžik prostě cítím v sobě a pod rukama se mi tvoří slova bez mého zásahu.....možná někdy musíš dát přednost pocitu před rozumem.....alespoň já to tak cítím

gabkin:
tak ještě jednou...
jsi jedna z pocitových autorek, ale někdy je zahalíš tak, že obrazně řečeno.... přes závoje tvář nespatříš.
V tomto případě...třeba anitvým přičiněním, ten závoj něco poodhrnulo.....takže bylo možno spatřit obrysy.
Všimni si, že nepíšu, rozumím ti..... protože...kdo porozumí ženě?!?

Manon.H:
Hezká, tak jako kniha Krysařovy střevíce.

Lucie Teru:
Děkuju.....kéž by byla alespoň střípkem té knihy vonící po vanilce, čokoládě, větru a tajemství...

Lucie Teru:
Já chápu Milane co tím chceš říct........rozumím tomu.......jen se mi básně tohoto typu víc líbí.....jsou to mé hodně vnitřní pocity.......ostatně vím že některé jsou nesrozumitelné a popravdě .......většinou je píšu v noci a ráno nechápu proč jsem je napsala (na druhou stranu......ale doporučuju přečti si básnickou sbírku Joyce Mansourové Výkřiky..........četla jsem jí asi pětkrát a nechápu jí pořád stejně.......já jsem proti tomu otevřenej slabikář s poučkama.)........A k tomu povzdechu.......víš my ale chlapům taky nerozumíme.....ani ani trochu......a postupem let míň a míň......na tohle téma bychom mohli hodně dlouho hovořit........a víš čemu nerozumím nejvíc.......proč chlap na přímou otázku nikdy nedá přímou odpověď...... ...

Vladimír P.:
Moc krásná báseň. Je v ní velký cit.

J.Švihovský:
Křídla, zvlášť ta andělská, mají jednu zajímavou vlastnost – výhodu obrovskou, ač odřežeš je, oni za čas dorostou.

Konec konců:
ST! tiše znovu pročítám... dnes slůvka mi dochází...