Změna kontur

Každé ráno
rámuji svojí osobnost
do fialových obrouček všednosti

...noc patří mě
bez zábran
a ostrosti kontur
i chvíle něžností
kdy zrak vyměňuji
za jiné smysly
a případám si
víc soukromá
a jen pro někoho
víc bezbranná
víc pravdivější...

zvyk i smíření se
postupem času
a změny hodnot
vkládá mi do prstů
náhodilé dotyky
navyklé pravidelnosti

/otisky prstů
o kterých přísahám
že neexistují/

podivný pocit bezpečí
za kouzelnými skly

sebejistotu

tajemnost očím

.
.
.

dnes poprvé nechala jsem obličej
bez rámu

/díky vymoženostem současné doby/

a cítím se

tak nějak

podivně nahá

bez ochraného objetí

vlastního soukromí

za clonou