Neobyčejně krásná obyčejnost

Z vlasů

narychlo

-jen tak prsty-

vyčesávám
poslední pramínky snů

nad zrcátkem
hrnečku
plného vůně
čerstvé kávy

- venku sněží-

a ty si
za zasklenými dveřmi
mé koupelny
zpíváš ve sprše
písničku
právě prožité noci

já se usmívám
opřená tiše o linku
a zasněnýma očima
vnímám tu krásu
za okny

na stole se žlutým ubrusem
hlásají černobílé články
nedělních novin
něco o krizi
která se mě už netýká

-venku sněží-

a já si posté opakuji
básně tvých rozesmátých doteků
a jsem
prostě jen tak
obyčejně
žensky
šťastná