Odevzdání

Stejnými ústy

kterými jsi kdysi nevěřil

stíráš teď

z mého těla zahořklost

co zničil jeden

ty znovu z trosek mé osamělosti

nevíry

poníženosti

naplňuješ

prolínáš

a já dávno už nemám strach

z dotyků

ze slov

snažím se zapamatovat

každý pohyb

každý prožitek

úsměv

výraz

probouzena

tvou teploučkou blízkostí

ze snů

protkaných černou pavučinou

smutku
.
.
.
věřím kartám osudu
.
.
.

jen ty víš jak hebký

umím mít smích

zklidněná

tvou náručí