Ještě umím žít pro jediný den

Co na tom
že nejlepší léta
jsou už v nedohlednu
i líbivá bezstrastnost
neprotkaná stuhou zklamání
a nedůvěry
i tělo které se rádo vystavuje
samo o sobě

/teď už schovávané
za rafinovanost saténu/

Mám snad proto vzývat tmu?

/Protože jsem ta léta promarnila
nesmyslným citem/

když uvnitř ve mně
je tolik světla
že ho ani myslí neobejmu
a ikdyž na první pohled možná
skrývá se za zdí z naučených rituálů
na dotek stále pálí

ještě umím překvapit
možná právě díky létům a zkušenosti

nechtěla bych být mladší

jsem ráda rovnocená
s umíněností mě vlastní
i kdyby to bylo chybou

jsem ještě krásná
pro toho kdo chce vidět

ještě umím pobláznit
toho kdo chce být bláznem

ještě umím žít
pro jediný den

ještě jsem...