Pro poutníka

Vepsal jsi se mi do každé stránky
knih od Coelha

je jedno jaké mají jméno

každé z písmen mi přípomíná tvé oči

a něhu člověka

který skrz písek pod nohama

a úsměvy lidí potkaných na cestě

hledá sám sebe
.
.
.
pamatuješ

tenkrát na zámeckých schodech

zapadalo slunce a ty jsi se uvolněně smál

a já taky

ikdyž nám oběma bylo příliš smutno

ze samoty

Praha si tenkrát oblékla

červené šaty

a byla krásná
.
.
.
závidím ti

poutníku

tu volnost zakódovanou

v poselství tvých kroků
.
.
.
odvahu věřit
.
.
.
Našel jsi na cestě

to co já se

pokoušela

najít

poslepu jen hmatem

v lidské tváři?