Zmatek

Zvuk loutny
za nočního bdění..
Ruší to zvláštní ticho
a plíživé snění..

Zní z dáli
ten tichý souzvuk tónů..
Snad chór
andělského sboru..

Snad spiknutí mé duše..
A srdce po zásahu kuše..
Možná že Amor za to může..
Jeho šíp to byla z lásky růže..

Mé srdce zběsile kluše..

V citech mám spoušť
a nepořádek..
Nevím kam plout..
Vpřed a nebo na zpátek..?
A cítím jenom
zmatek..
zmatek..
zmatek..

Mysl je zmámená..
Hádá se s vlastním já..

Která že cesta
andělskou rukou
byla stvořena..
Po které můžu jít
sama jediná..
Kde srdce láskou
nezmírá..
.
.
Tak sedím
a tiše naslouchám..

Něžný zvuk loutny..
To zvláštní ticho..
Já..