Rozjímání...

Jak žába na prameni
sedí v mé duši bdění
a brání vstoupit
příjemnému snění..

Jak ruce od popela
cítí se duše těla..
Tak nechtě umazaná
krčí se zmatená..

V srdeční krajině
hrají si nevinně
city tam na špíně
trhají mě..

S konečnou jistotou
poznávám pravdu svou..
Tu černobílou
ač není mou..?

Obracím dlaně
dívám se na ně..
Chtěla bych postavit
do ráje saně..