Zase to přemítání...

Oblaka prachu,
se zbytky strachu
a touhy zapomnění..

Upadám v tiché snění..

V houpacím křesle
poslouchám pěvce
s pohledem pod víčky uzamčeným..

Pějí, že časy se mění..

V oparu cinzána,
bloudí si duše má..
Krajinou neznáma..

A hledá ztracené já..

S city si pohrávám
a sebe jen se ptám,
komu že věřit mám..

Ke komu ruku svou natáhnout mám..?

Snad k slunci na nebi..?
A nebo ke kmeni
staletých stromů..?

Třeba mě navedou
na cestu k tomu..
Kdo v dlaních něhu má
a touží jako já..

Otevřít snář..

Neřeší slovíčka
proč a nač..
K čemu a zač..