Osamělé toulání...

V tísnivých uličkách věžových domů,
co trčí nahoru a nikdy ne dolů..
Touláš se chladným ránem
a s večerem hledáš,
kde vede cesta rájem..

Dlažební kostky odráží melodii..
Klapotem střevíčků
vyluzuješ si tóny..
A utíkáš..
Jsi tady sama a nevnímáš..

V očích máš hluboké tůně..
Skleněné obracíš je k luně..
Na mostě Karlově
stojíš tak nehybně..
Stejně jak sochy podivně..

Za svitu pouličních lamp
hledáš to místo odkud kam..
Která ta cesta
povede z města
a nebude to jedna ze sta..

Kde najdeš úsměv za víčky
a protančené střevíčky..
Kde budou všechny emoce
na rtech Tvůj úsměv nesouce..
Pocházet jenom ze slunce..