Tak to je...

Maličká lesní mýtina,
dvě laně v tichu ukrývá..
Sedím a ani nedýchám..
Tiše jim závidím..
Přemítám..

Pohledem do slunce oslněná,
přivírám víčka,
tak trochu uslzená,
od žáru slunečního těla..?

Jen já vím..
Po čem a kde,
má duše tlí..

Na rujnách srdce..
Povalují se emoce..
Šlapou si cestu od srdce..

Ná ráně šípem zasažené..
Kdys´dávno láskou vykrojené..
Zachází slunce, padá stín..
Sype se písek z rozvalin..

Stačil jen blesk..
jen jeden čistý úder..
A vše se mění..

Jaký je vlastně lidský úděl..?
.
.