Vrátit se domů....
... někdy se život složitě zamotá... kdyby tak šel snadno rozmotat...
» autorka: labuť |
Sluníčko směje se
skrz rozestouplé mraky..
Chtěla bych utíkat
a tiše smát se taky..
Být jako blázen,
co nepoznává tíhu..
Co nezná bolest
a srdce má vždy v klidu..
Chtěla bych nechat vstoupit
slunce do mé duše..
A vzbouřit v něm
teplotu horké buše..
Nasbírat květy
rozkvetlé na louce..
Přivonět k nim..
A úsměv na rtech nesouce..
Vrátit se domů..
Chtěla bych..
Však s láskou lze to jen..
Bez ní se cítí člověk..
Pokořen...
skrz rozestouplé mraky..
Chtěla bych utíkat
a tiše smát se taky..
Být jako blázen,
co nepoznává tíhu..
Co nezná bolest
a srdce má vždy v klidu..
Chtěla bych nechat vstoupit
slunce do mé duše..
A vzbouřit v něm
teplotu horké buše..
Nasbírat květy
rozkvetlé na louce..
Přivonět k nim..
A úsměv na rtech nesouce..
Vrátit se domů..
Chtěla bych..
Však s láskou lze to jen..
Bez ní se cítí člověk..
Pokořen...
» 12.03.2008
» komentářů: 0
Bez komentářů.
Předchozí: Jsem žena.. | Následující: Ještě chvíli čti si mě...


