Proudění myšlenek..

Vonící šálek kávy
ta vůně mě tak mámí..
Opájí moje smysly
nad hlavou mou se vznesly..

Tisíce myšlenek..

Proudí mi hlavou,
jako krev žilou..
Od srdce k mozku
i stranou druhou..

A kdyby byly hmotou
byly by zašlapány botou..

Ty zlé a smutné
bolestí plavené..
Co dírou v srdci mém
plují si nocí i dnem..

Jen v jedné myšlence
hlava se utápí..
A srdce není pumpa,
co burácí..

Topí se v bažinách smutku..
V hlubokých roklinách
neuskutečněných skutků..

Tlačí a krčí se v pohodlí..
Malého srdečního schránkoví..

Proč slovo láska
zdá se bláhový..?