Pro sluníčko...

Prosklenou dírou ve zdi.
cestu si bezhlučně klestí,
slunce, co bez svíčky,
prosvěcuje svět celičký..

Paprskem slunečním,
vymete každý stín,
z koutů i duševních puklin..

Když pohlédneš slunci do očí,
hlava se lehce zatočí,
jako bys plul duhovou směsí..

Odlesky tajemných barviček,
kreslí Ti tužkou do víček,
beze – smím.? – slovíček..

Sluneční koblížek..

Na těle miliony křížků..
Přežívá bouře i vítr..

Hlídá nás ve světle dnů..
A do žil vlévá sílu snů..